King Stephen: O psaní

Pokud Hlavní přikázání skutečně zní „hodně číst, hodně psát“ – a já vás ujišťuju, že zní -, kolik psaní vlastně znamená hodně? To se samozřejmě liší od autora k autorovi. Jedna z mých oblíbených historek na tohle téma – asi spíš jen mýtus než skutečnost – se týká Jamese Joyce. Podle této historky k němu jednou přišel na návštěvu jistý přítel a našel velikána zhrouceného na psacím stole jako hromádka neštěstí.

„Co se stalo, Jamesi?“ zeptal se přítel. „Něco s prací?“

Joyce přisvědčil, aniž vůbec zvedl hlavu, aby se na přítele podíval. Pochopitelně, že šlo o práci; ale copak jde někdy o něco jiného?

„Kolik slov jsi dneska napsal?“ zajímal se přítel.

Joyce (v zoufalství dosud zhroucený s hlavou na stole): „Sedm.“

„Sedm? Ale Jamesi… to je dobré, tedy alespoň na tebe!“

„To jo,“ přisvědčil Joyce a konečně vzhlédl. „To docela je… jenže já nevím, jak bych je měl správně seřadit!“