Take It Easy
Kapka lásky
V polovině sedmdesátých let minulého století byl na popud tehdejšího prezidenta Maďarské lidové republiky Jánosze Kádára a s tichým souhlasem politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v budapešťském Institutu pro výzkum nekvantifikovatelných jevů vytvořen speciální tým, určený pro výzkum teorému množství lásky. I když do dnešní doby nebyl přesný důvod vzniku tohoto týmu přesvědčivě vysvětlen, přední estétové z Dánska Michael Laudrup a Bjorn Halfsted se domnívají, že v pozadí tenkrát stála potřeba tehdejšího vedení Komunistické strany Maďarska dokázat imperialistickému světu, že láska k vlasti je víc než láska k nevlastní matce. Do čela tohoto týmu pod krycím názvem Evol, byl 15. 11. 1975 po tříkolovém tajném hlasování prostřednictvím barevných obálek nejednoznačně potvrzen Julius Gyurgyík – nejznámější předválečný, válečný i poválečný milovník a svůdce žen ze Segédu. Složení tohoto mezinárodního týmu bylo variabilní a závislé na momentální politické konstelaci, nicméně stálými, protokolárně potvrzenými členy byli:
Ferencz Hoszy – specialista na posttraumatické šoky a truchlení;
Tronek Bojarovski – genetický chemik polského původu, věnující se chemickým rozborům všech tělních tekutin včetně slz;
Ahmed Alsambri – teheránský, externí dopisovatel do erotických časopisů;
Chue Pu Činghe – hadí žena z Ho Či Minova města;
Podplukovník Jakub Bureš – profesor vědeckého komunismu z katedry politických věd československé vysoké vojenské školy v Rakovníku;
Pard Pardillus – mongolský hlavní designer zátěžových padáků;
Helmut Reichstadter – východoněmecký chirurg se specializací na podkožní mikropodlitiny (široké veřejnosti známé pod názvem cucfleky);
Jorg Gustafsson – švédský mikrobiolog známý svou teorií telepatické inseminace jednobuněčných prvoků ze dna suchdolské pískovny.
Ivan Ivanovič Pavlov – traktorista ze Sverdlovsku
Ramon Estevéz – mexický exulant, pracující jako pionýrský vedoucí v letním táboře na Guantanamu.
Po počátečních organizačních problémech ohledně zvolení členů řídícího výboru, kontrolní komise a mezikontinentálního pokladního, které byly v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci vyřešeny během prvního půlroku, začal tým Evol pracovat naplno na jaře posvátného roku 1976. Ve světle tehdejší politické situace, ropné stagnace a kapitalistické konjunktury se jako protest proti založení této východní instituce zdálo vydání dlouhohrající – a k tomu ještě černé - desky A Night at the Opera skupiny Queen, do níž se neplánovaně zamilovali lidé, patřící k oběma politickým blokům – vyjma neutrálních států. Na základě tohoto západního impulsu a na popud východoněmecké tajné služby STASI byla ustanovena operativní skupina pod krycím názvem Tabatěrka s cílem rozbíjet nepřátelské buňky, sympatizující s touto partou vlasáčů, vedenou zubatým Zanzibařanem. Antidiverzní činnost Tabatěrky, pracující prostřednictvím protizápadní propagandy a hornických kladívek, byla oficiálně ukončena po třech měsících, když se jejímu náčelníku Ditrichu Holmsovi rozbil v Drážďanech gramofon s relativně dobrou jehlou.
Impulsem k doplnění základního úkolu týmu Evolu – a to porovnání lásky k vlasti s láskou k nevlastní matce, ještě o porovnání s láskou ke straně, byla protestní nóta sovětského ambasadora Fjodora Semjonoviče Jakotyče z dubna 1976 složena do rukou Jánosze Kádára, tehdy pobývajícím na velikonočním dýchanku na Pražském hradě. Po narychlo svolaném nočním zasedání řídícího výboru do Minsku a odsouhlasení tohoto požadavku v poměru 11:3, byla operativně přepracována celková koncepce Evolu. Praktická demonstrace výsledku týmu byla přeložena na srpen 1979 při příležitosti konání zemědělské výstavy Země Živitelka v československých Českých Budějovicích namísto německého papírenského veletrhu, pořádanmém v červenci 1979 v Drážďanech.
Původně čistě milenecko-vlastenecký úmysl Jánosze Kádára byl v průběhu složité práce týmu postupně - a nutno podotknout - že i k jeho nelibosti, silně zpolitizován. To se projevovalo snahou hlavně ze strany politbyra SSSR a PLR o zapojení svazáckých a ostatních mládežnických organizací do praktických pokusů Evolu. Jednalo se zejména o líbání na veřejnosti, nošení červených trenýrek a bílých tílek při hodinách tělesné výchovy, sběr papíru a pomerančové kůry.
Tak, jako to bývá při práci politických stran a hnutí, tak i v případě Evolu se v průběhu činnosti na základě rozdílných pohledů, vytvořily dva názorové proudy. Tzv. Severozápadní – zastoupen hlavně polskými, švédskými a východoněmeckými vědci a Jihovýchodní – zastoupen sovětskými, maďarskými a mongolskými vědci. Severozápadní proud preferoval hlavně materialistické řešení, včetně pokusů a fyzikálně-chemických analýz oproti jihovýchodnímu, který upřednostňoval matematické, třídně-politické řešení předložené otázky. Anachronismus a vzájemná nevraživost těchto uskupení zašly na podzim 1976 tak daleko, že dodávky sovětských periskopů se záměrně zpožďovaly spolu s poškozenými skly. Protiúdery ve formě dodávek nesprávně vytištěných politicko-propagačních materiálů v berlínských tiskárnách způsobovaly předvánoční politický chaos v ulicích Moskvy.
Ideové základy obou proudů byly v silném rozporu i když výsledek práce týmu Evol byl už od jeho samotného vzniku předem znám. Nicméně vědecká animozita a kariérismus některých členů Evolu způsobovaly časové posuny v plnění jednotlivých vědeckých meziúkolů.
Vedoucí Evolu Julius Gyurgyík, zaneprázdněn svým permanentním sváděním uherských krasavic v jihozápadním Segédu, nepostřehl názorové rozštěpení týmu a to se mu stalo osudným. Na jaře 1976 nevyslyšel hlasité nářky sovětských aparátčíků ohledně dodávek politických plakátů, protože měl vypnutý telefon při čtyřdenních milostných avantýrách s Terezou Bugárovou z Miskolce. Toto neodpustitelné fópá mělo za následek nedozírné ideologické škody – hlavně na předškolní a školní mládeži. V předvečer Svátku pracujících se v moskevských ulicích objevilo velké množství vylepených plakátů s pěticí vlasatých, vousatých a tupě zírajících mániček namísto všeobecně obdivovaného, uznávaného, sexy myslitele se svojí nedmyslitelnou čapkou a free fajfčičkou. Berlínští emisarové, podporující severozápní názorový proud, zaslali na východ pět tisíc kusů plakátů populární německé skupiny Puhdys místo autoportrétu Vladimíra Iljiče Lenina. Na popud tehdejšího moskevského gubernátora Šuškina byl Gyurgyík ihned odvolán z vedení Evolu a neprodleně vyslán na ideologický doškolovací kurs v délce 3 týdnů do známého sibiřského letoviska Treblinka. Eva Cichovská, jeho věrná milenka čekala na doškoleného Juliuse marně 2 dny na Trebišovském nádraží. Když došly v nádražním kiosku veškeré zásoby oblíbených cigaret zn. Čárda, odebrala se domů a svého „Dodánka“ již nespatřila.
Z pozdějších informačních pramenů se dovídáme, že neúspěšný vedoucí týmu dokončil kurs s pětiletým zpožděním a s nalomenou páteří.
Počátkem ledna byl jmenován do čela Evolu Jegor Arachnis. Tento malý, a podsaditý třiačtyřicetiletý Litevec měl za úkol od politbyra ÚVKSS a polských socialistů, vnést do týmu duch kolektivizmu, pseudoromantismu a v závěrečné fázi, když zbyde trochu času tak i malou dávku tolik oblíbeného revizionismu. Původem rolník z krasnojarské gubernie, si po večerech během dvou měsíců doplnil stranické vzdělání večerním studiem Lomonosovy univerzity. Studijní obor „Nenásilné ujednocování názorů prostřednictvím milice“ zvládl na výbornou a již na tomto liceu si začal získávat postupně gloriolu muže, co si stojí za cizími názory. Jeho diplomová práce pod názvem „Třídní nenávist a sociální rozdíly jsou skrytými formami ryzí lásky“ se stala povinně nejčtenějším bestsellerem v minské oblasti. Blízkým přítelem se mu v této době stává dálkově studující externista Miloush Jakesh, který se v osmdesátých letech proslavil v Československu svou slovní ekvilibristikou, vytříbeným módním stylem a postupným zaváděním tolik podceňované oblyčejové mimiky do politických projevů. Hlavním a stěžejním bodem ideologické práce tohoto ortodoxního Litevce ovšem zůstalo nenásilné a postupné sjednocování obou názorových proudů do jednoho – východního. Vedle tohoto hlavního úkolu řešil pochopitelně i další, neméně složité a občas i praktické otázky. Mezi hlavní patřily:
- aktivnější zapojení stranických a vládních špiček jednotlivých členských států do projektu Evol;
- oprava protékajícího záchodku ve třetím patře pražské centrály;
- postupné sjednocování společenských obleků stranických tajemníků všech členských zemí RVHP + Kuba;
- fyziologické odzkoušení, stranické odsouhlasení, nenásilné zavádění a obecná popularizace nového typu polibku pod názvem „Litevák“ (jako protipól tolik oblíbeného, ale západního „Francouzáku“);
- praktická demonstrace lásky k vlasti pořádáním masových, dobrovolných akcí např. tělovýchovného nebo osvětového charakteru;
- vedle stávajícího paragrafu „Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ v trestním řádu, zavedení nového „Nevěra k socialistické vlasti“, jehož porušení by bylo oceněného pěkným nášupem;
- postupná defiminizace kosmetických salónů atd.
Výše uvedených úkolů se zhostil Arachnis se stranickou odpovědností a pílí sobě vlastní. Aktivita, kterou věnoval plnění těžkého úkolu, spojeného s postupným sjednocováním dvou názorových proudů byla obdivuhodná. I jeho manželka Ivana Sergejovna považovala Jegora za nesmírně pracovitého člověka a výkvět stranické elity.
Názorovné pnutí v průběhu několika měsíců pozvolna ztrácelo na pevnosti a na podzim r. 1976 mohl Arachnis prostřednictvím morseovky odeslat telegram do Budapešti o splnění své hlavní úlohy. V tomto období se také začíná projevovat odpovědnost státních a stranických funkcionářů při nápomoci rozlousknutí evolského oříšku. Líbání a objímání na veřejnosti začíná být velice milým a veřejností blahodárně přijímaným zpestřením jinak šedého života v socialistickém táboře. Milostné eskapády a srdceryvná shledání probíhají většinou na letištích při přijímání zahraničních návštěv spřátelených zemí. Přeborníky v těchto eroticko-politických scénách se začínájí projevovat hlavně Leonid Brežněv, Erich Honecker a Mau C´Tung. Československo je v této oblasti zpočátku poněkud pasivní, ale po zvýšeném importu sovětských báryšní a zefektivnění výroby hašlerek, se i tato situace mění a soudruh Husák rozdává liteváky na požádání. Fidel Castro – známý rebelant ze spřátelených zemí - se odmítá podílet na řešení úkolu Evolu a na protest začíná nosit samopal vz. 58 na své politické briefingy a tlouct rukou do řečnických pultíků. Západní propaganda – zmatena chováním státníků a nejvyšších straníků – doporučuje římskokatolické církvi přehodnocení svých postojů a doporučuje konkáve v choulostivých případech líbat pouze zem. Východní tábor reaguje na tento jev razantně – začíná při delších líbacích ceremoniích na uvítanou nabízet politickým cestovatelům chléb a sůl. Tanečnice z Lúčnice ho nabízejí bezplatně všem politikům s věkem nad 75 let. Ti mladší si musí vystát frontu v letištním kiosku na párek v rohlíku za 2,50 Kč. Nejmarkantnějším fópá se stalo při podzimní neplánované návštěvě předsedy Komunistické strany Kuby Kubuly a Kubikuly ve Varšavě. Fernando Gonzáles přiletěl na pozvání hlavního převozníka polských loděnic Jacska Wronského ku příležitosti spuštění nové pramičky na vodu. Jaké ovšem bylo překvapení kubánského politického leadera, když zjistil, že mu tanečnice z Lúčnice nechtějí vydat chléb na polském letišti, nelze ani slovně popsat. Proto použijeme přepisu přímého přenosu polského komentátora Lecha Lehna z radia „Bjelanka“:
„Vážení posluchači, přeji Vám pěkné čtvrteční dopoledne a dovolte mi poděkovat řediteli našeho rádia, že mi umožnil komentovat tuto důležitou událost. Spolu s desetitisíci nedočkavých Varšavanů i já jsem pln radosti z toho, že můžeme dnes jménem dělníků, rolníků a převozníků přijmout vzácnou návštěvu – našeho vzácného hosta z Kuby – soudruha Gonzálese. I přes nepřízeň počasí stranický speciál dosedl na přistávací plochu našeho letiště s razancí kubánskému lidu tak vlastní. V dáli vidíme stovky nadšených školáčků spontánně vítajících našeho drahého soudruha z Kuby. K letadlu se pomalu přesouvají schody a dveře se ……. pomalu otevírají. Všechen polský lid se nemohl v poslední době dočkat této vzácné chvilky. Ta nedočkavost přímo čišela ze všech varšavských ulic ….. Ano ve dveřích se objevuje, ruka, sako, ano a náš drahý soudruh González mává na uvítanou polskému lidu. Jeho gesta naznačují sympatie s našimi soudruhy a to dojetí je očividné. Za jeho zády se objevuje jeho manželka Margarita….., která se nám od poslední návštěvy trošinku spravila….ehmm… ta postava je sympaticky robustní, až tak kubánsky doutníková…, a dostávám informaci, že to je jeden ….. z příslušníků ochranky….a….. manželka zůstala doma ….. kvůli začínající …… bronchitidě…ne pardon ….. borelióze.. Na přistávací ploše očekávají vzácnou návštěvu hlavní představitelé varšavského politického života v čele s Jacskem Wronským. Ano, …. a co to vidíme, soudruh González odhazuje svůj pověstný klobouk z velenických nutrií v dál. Ach ta kubánská živočišnost čiší ze soudruhů na každém kroku. Co naplat, že kloubouk se dostává do násavných turbín a zažehl další jiskřičku vzájemných sympatií mezi pracujícím polským lidem a kubánským. Zatímco náš vzácný host soudružským krokem kráčí přímo po schodech naproti svým polským soudruhům, v dáli se blíží letištní hasičské vozy aby uhasily pravé křídlo stranického speciálu. Atmosféra je dojemná, tisíce třepotajících polských a kubánských vlaječek v rukách našich nejmladších pionýrů a pionýrek dávají jasně najevo imperialistickému světu své sympatie s lidem ostrova svobody a demokracie. Ano…… a právě jsme svědky nefalšovaného a lidského objetí obou soudruhů, to je ta stranická přímost a upřímnost a žádné kapitalistické přetvářky, na které jsme zvyklí směrem na západ. Soudruh González se zdraví se zbytkem varšavského politbyra …… a netrpělivě se ohlíží kolem sebe….. zřejmě hledá přidělené vozidlo….. a …. co to vidíme…. soudruh González láme rukama kolem sebe…. zřejmě polským soudruhům cosi vysvětluje…… zřejmě čeká na překlad nějakého speciálního slovíčka…… a dostávám do sluchátek informaci ….. že postrádá nějakého soudruha nebo….. soudružku. Vcelku neobvyklá situace, které nebýváme svědkem každým dnem. Jistě se za okamžik dozvíme příčinu tak nezvyklého chování našeho vzácného hosta. …. Ano ….. Jacsek Wronsky začíná netrpělivě pobíhat kolem přistavených schůdků a …. cosi vysvětluje svému místopředsedovi Andrzeji Wysogladovi…. a …. co to vidíme náš host se vrací na schůdky k letadlu ….. zřejmě si něco zapomněl v útrobách letounu…… soudruh Wysoglad ho chytá za ruku ….. a zřejmě se mu snaží vysvětlit, že dary mohou počkat na příští den… Ale, co to vidíme, soudruh González chytá našeho místopředsedu do kravaty a smýká s ním na schůdkách….. Přesně teď nevím, co je příčinou tak vřelého přivítání a tak nezvyklých pantomim, ale doufejme, že se vše v co nejbližší době dovíme od našich spolupracovníků. Nyní se na chvíli odmlčím a zaposlouchejte se važení posluchači do známé melodie sovětského lidu Kakalinka….“
V rádiu zní 3:12 min známá melodie Kakalinka a poté se opět v přímém vstupu dostáváme na varšavské letiště. Záběry šílících varšavských pionýrů se svými třepotátky se prolínají se záběry startujícího kubánského speciálu. Jacsek Wronsky s Andrzejem Wysogladem a zbytkem varšavského politbyra urychleně nasedají do černošedých limuzín a zatahují si okénka.
„ A vracíme se v přímém vstupu na varšavské letiště…. Právě jsem dostal do sluchátek informaci, že soudruh González nenalezl na letištní ploše soudružku v kroji se svým příznačným chlebem a solí, na což se nejvíce těšil. Na schůdcích se mu snažil soudruh místopředseda za toto omluvit a koupit dva obložené chlebíčky v letištní hale. Ale soudruh González si toto nenechal vysvětlit a přislíbil další návštěvu příští týden. Celému polskému lidu je nesmírně líto tohoto nedorozumění a vezme si ponaučení z tohoto organizačního nedostatku.
Z tohoto přepisu záznamu je patrno jisté mezikontinentální stranické napětí, pramenící z nepochopení genderové otázky chleba a soli. Varšavští soudruzi se z této nepříjemné situace poučili a na dubnovém výjezdním zasedání v Dubrovníku prosadili zakomponování nové povinnosti do ervéhápéckého desatera. Tedy už jedenáctera. Od května 1976 bylo nemyslitelné, aby přiletivší vládní nebo stranická delegace nenalezla na letišti chléb a sůl. V ojedinělých případech i trocha majolky. Po úvodních Litevácích a objímačkách, se tedy stal zcela nezbytným a nenahraditelným tolik oblíbený chlebový piknik na letištním terminálu.
V této době přichází tbiliská pobočka Evolu s nástinem řešení základní otázky celého projektu prostřednictvím „dematerializační nerovnice o třech neznámých a s absencí rovnítka“. To bylo později nalezeno zapadlé pod židlí vedoucí školní jídelny na základní škole Jurije Prochnowa v Murmansku. Vedle stálých členů Evolu se velkou měrou podíleli na sestavení a následném zborcení této nerovnice dále: Al Atar – ingušský arachnofobik, Index Formidov – trebišovský astrální geofyzik, sbor dobrovolných hasičů z Františkova. Ještě je třeba zmínit nezastupitelnou úlohu Alexe Krucipiska, což byl dvojitý agent z Erfurtu, který byl po čtyřech letech své aktivní služby umocněn na třetí.
Dematerializační nerovnice po všech vykráceních a mimoúrovňových úpravách byla představena na IV. sjezdu sionských symboliků a anagrafologů ve Varšavě a měla tento tvar:
A + B > C2
kde A = láska k socialistické vlasti; B = láska ke komunistické straně; C = láska k nevlastní matce (umocněno na druhou, páč se u ní předpokládá přítomnost 2 nesouměrných bradavic na nose a sklon slabě solit vařené brambory)
Pointu povídky si vypůjčil Neil Tellurg do svého právě dokončovaného eposu z prostředí budapeštských mrazíren pod názvem „Arachnofólie“. Celkem má 13 (slovy třináct) svazků.
Povídka ke stažení ve formátu PDF:
.jpg)
