Hvězda nesvítí

Trio candátích bijců se skládá ze tří profesionálních rybářů. Dvou nesportovních a jednoho sportovního. Karel, Jarda a Roman se těší pověsti lipenských mlátiček. Už při zakřičení sousloví nad Lipenskou nádrží „lipenské mlátičky se valí !!!“, se všem candátům začnou klepat poslední dva psí zuby. Rybáři, Keith Richards a Al Kajda jsou blázni. Nakladatelství Lucios a spol. se rozhodlo       12. července 2002 na operativní poradě regionálních reportérů z momentálního důvodu nedostatku vražd v této metropoli zveřejnit v nedělní příloze regionálního deníku Jihočeské novinky v sekci B6 autobiografickou a autentickou fresku jednoho z četných lovů této nekompromisní trojice. 

Radek Demeters, známý lovec regionálních senzací ve čtvrtek zjišťuje, že nemá čím zaplnit poslední stranu přílohy svého deníku tuto neděli a láme si hlavu co s tím udělat. Přichází záblesk spásného nápadu z čistého nebe. Matně se mu vybavuje, jak před 2 měsíci vystopoval v parném květnovém odpoledni v českobudějovické metropoli svého známého. Tak jako každý den v pátek kolem 17 hod procházel touto evropskou třídou a zarazily ho mokré stopy na rozpáleném asfaltu. Jako správný a dravý novinář se po nich vydal ve vidině ulovení další novinářské senzace. Stopy ho zavedly z Lannovy třídy kolem Senovážného náměstí až k náměstí. Na jeho západním cípu se pozvolna začaly stáčet do Krajinské ulice a u Masných krámů vytvořily smrtící smyčku, ze které se velice těžko vymotával. Nášlap začal být těžce viditelný a Radek už se smiřoval s myšlenkou marného stopování s abstraktním koncem. Vidina nové senzace ho hnala vpřed a tep se mu zrychloval. Stál před svým cílem. Stopy směřovaly do zapadlého obchůdku s rybářskými potřebami a nevedly už ven. Lehké zatmění před očima z nadcházejícího odhalení hnaly nedočkavého Radka do obchodu. Zavzpomínal na předčasně ukončený rybářský kurs ze sedmé třídy, kdy se dostavil na první hodinu a instruktor se neobjevil, protože dostal pozdní plané neštovice. Takže si pouze prohlédl během 45 minut rybářskou učebnu a vícekrát už výuku nenavštívil. Snaživ se vypadat nenápadně, vešel opatrně do obchůdku. Obchod byl malý a nemohl se v něm ani otočit. Všude na něj trčely jednodílné, dvoudílné, trojdílné a teleskopiceké pruty, třpytky, plandavky i rotačky, marmišky, strímry, vlasce, muškařské šňůry, boilies, vezírky, čeřínky, jednoložiskové, dvouložiskové, tříložiskové i čtyřložiskové navijáky, kolovrátky, háčky, dvojháčky, trojháčky, olůvka, krmítka, splávky, policajti (policajtky ne), nože, peány, vyprosťovače vázek, stoličky, stany, skládací křesílka, kapesní svítilny, normální svítilny (nebo baterky – jak chcete), maxisvítilny, lankové návazce, textilní návazce, kapesní váhy ryb, vysunovací metry, maskovací oblečení, nepromokavé pláštěnky, asi tři druhy pokrývek hlavy, mapy České republiky, Jihočeského kraje a velká kniha „Jak na ně?“ od Martina Řízka ve formátu A4 v luxusním barevném provedení – žádném paperdeckovém. Demeters měl, má a bude mít smysl pro detail. Uprostřed těchto všelijakých značkových pomůcek stál prodavač s cigárem v puse a před ním mladík v modrých trenkách s jedním žlutým proužkem po bocích a tričku s vybledlým nápisem Queen forever. Kotníky měl od bláta a mokré gumové pantofle na nohou. V jedné ruce držel hot dog a přikusoval, druhou rukou ukazoval na nějaký žlutý balíček v polici. Demeters ho změřil pohledem a shledal v mladíkovi svého bývalého spolužáka z rapšašské základní školy. “Prokristapána Romane, co ty tady takhle nalehko?“, zvolal. Mladík se otočil chvíli poulel očima, v levém měl prasklou žilku a suše odvětil:“A ty si kterej?“. Prodavač típnul cigáro o pult a šel na záchod. “Druhej zleva.“, reagoval Demeters a začal se imaginárně, lehce filosoficky usmívat.Ten úsměv evokoval socialisticko-barokní dobu sedmdesátých let Marie Rottrové a Radka Tomáška. “Seděl jsem v druhé lavici od leva ze tvého pohledu, hleděl-li si přímo na naší milovanou lehce oprýskanou rapšašskou tabuli.“, objasnil svoji levou pozici. “Aha,ty jsi Demouš!,čau Radku, a co ty tady takhle natěžko?“. “Ale pátral jsem v pátečním horkém a suchém odpoledni po mokrých stopách zřejmě velikosti osm a půl a ty mne dovedly až sem. Jaké milé a dobrosrdečné setkání můj milý neromský příteli!“.

Zde je třeba podotknout, že Radek Demeters má romský původ a už od druhé třídy základní školy na Rapšachu udivoval všechny včetně školníka Mužčíka svou pílí, chytrostí a smyslem pro detail. Jen tak pro upřesnění ve druhé třídě bezplatně naučil Romana zavazování tkaniček. Po velice úspěšném absolvování základní školy šel Radek Demeters studovat střední novinářskou školu do Klece a po té Vysokou školu novinářskou školu se zaměřením na detail v Kardašově Řečici. Po absolvování této instituce s fialovým diplomem přijal místo dálkového dopisovatele anglického měsíčníku Londýnské hlasy (The London Voices). Po půlročním angažmá u tohoto nebulvárního a seriozního plátku mu doručil poštovní holub z rodu Meulemans x Janssen návrh písemné dohody o ukončení obchodní spolupráce. Šéfredaktor Jerry Mesherschmidt to zdůvodnil údajným až přehnaným Radkovým detailismem, který nezapadá do celkového zaměření listu povrchních studií, mapujících historii Mezopotámské říše. Otřesený Radek ze sebe počáteční neúspěch velice rychle setřásl a po vydání vcelku neúspěšných prozaických sbírek „Proč plesnivý sýr je tak plesnivý“ a „Kdo má moje plavky?“ přijal místo v nedělní příloze Jihočeských novinek.

         „Stalo se ti něco Romane? Proč máš ty nohy od bahna a tak nějak celkově působíš vlhkým dojmem.“, zašeptal Radek tak, aby to nepostřehl právě přicházející a o něco lehčí prodavač. “Ale,na Lipně začali žrát kapři a nám už došel poslední pytel boilies,tak jsme sem zajeli nějaký žrádlo na otočku nakoupit a objednat dvě kádě od rybářů, protože ty macky už nemáme kam dávat.“.“To Vám tak berou?“, zeptal se zřetelně udivený Radek. “Jo,ta zima je nějak vyhladověla. Bejt po mým tak je neberu, protože já jsem pouze sportovní rybář, ale Jarda s Karlem si chtějí dělat zásoby na zimu, tak jsem byl přinucen jim svoje úlovky dávat.“. Radek byl potěšen ze setkání se svým bývalým spolužákem i když toto setkání po letech temně podbarvoval otřesný zážitek z 11. září 1978, kdy mu právě nikdy zcela věrohodně neusvědčený Roman údajně odcizil ze školní tašky v přestávce mezi Českým a Ruským jazykem promazaný krajíc chleba se šunkovým salámem. Křivda byla po ručním důkazním řízení posléze řešena na bilaterální úrovni mezi obviněným a ředitelem školy Godzinou. Trest ve formě třítýdenního úklidu místní tělocvičny včetně švédských beden nepodmíněně, vyzněl tenkrát lehce ve prospěch obviněného. Nicméně důkazní břemeno na straně žalující bylo velice benevolentně řečeno slabé a skládalo se pouze z Bu Bu Bu. Ne vlastně bylo to Bu Bu Bu Bu.

         Po vzájemné výměně telefonních čísel Roman nakoupil 25 kilogramů vanilkového, lehce předpraženého boilies a vydal se nazpět se svoji partou rybobijců pokračovat ve sportovním rybolovu. Radek, radujíc se z úspěšného vystopování své novinářské oběti v sobě udusil lovecké pudy a vydal se mýt domu nádobí.

Čtvrtek

16:23

Radka napadla myšlenka zaplnit rubriku nedělní přílohy Jihočeských novinek autentickým popisem rybářského lovu profesionálních sportovních rybářů.

16:24

Nachází ve svém mobilním telefonu značky Rasputin,který mu věnoval ruský notickář ukrajinského půlročníku „Tragičeskoje kartínky“ číslo na Romana – má ho tam uloženého pod jménem Rybobijec.

16:25

Dává si dohromady osnovu svého rozhovoru a vytáčí číslo.Telefon na druhém konci asi 2 minuty vyzvání, ale nikdo ho nezvedá. No nic, času dost, uzávěrka na neděli je až zítra ve 14.30, zkusím to později uvědomuje si Radek.

16:28

Pokouší se o další vytočení. Telefon vyzvání minutu, poté ho někdo zvedne a na druhé straně je mlhavě slyšet vodní šum a spleť beznadějných výkřiků. Spojení přerušeno.

16:30

Třetí vytáčení záchranného čísla přináší své ovoce. Po dvouminutovém vyzvánění někdo zvedá telefon. “Ploším.“, kdosi roztřeseným hlasem sděluje do telefonu.“To jsi ty Romane?, tady Radek Demeters, můžu s tebou chvilku mluvit?“, odpovídá Radek. “Loman teď nemůže, má na šňůže nějakýho volvaně, ale když chvíli počkáte, tak Vám ho pšedám.“, vyšišlala ze sebe druhá strana. “Prosím Vás, až vytáhne toho Vorvaně, ať mi Roman brnkne co nejdřív nazpátek, je to dost důležitý.“, snažíc se beznadějně znít, prosí Radek druhou stranu. “Jo jo, já mu to vyžídím, hned jak ho lapí, tak se Vám ozve, špolehněte se“. 

16:43

Nervozní Radek si vlhkýma rukama připaluje cigaretu opačně. Je zvyklý pracovat pod časovým presem a ve stresu, ale tato neděle je pro něho obzvláště důležitá, protože na nedělní přílohu se těší jeho nastávající tchyně Miroslava Lukešová, aby zhodnotila jestli má svoji dceru Petru vydat tomuto abstraktnímu pisálkovi. A za druhé by přišel o prémie. Dávat obrázek padlé madony s velkými balony na formát A2 už nemůže. To zkusil před třemi měsíci a nedopadlo to dobře. Když viděl šéf vydání v tiskárně tento impresionistický paskvil, pozastavil tisk a nechal narychlo otisknout do této rubriky tři pozdně kubistické výtvory začínajícího bechyňského malíře Gustava Šerkézyho pod palcovým titulkem „Nemusí kapat, stačí když prší“.

16:55

Číslo na mobilu bohužel není Romanovo, ale volá šéf nedělní přílohy. Ten Radkovi sděluje, že v neděli nechce nic krvavého, ale ani lyrického. Něco takového pozdně letního a hlavně čtivého. V červenci přece čtenáři potřebují ochladit něčím svižným a pružným, aby jim jezdil mráz po zádech.

17:06

Na displeji se objevuje Romanovo číslo. “Čau Radku, potřebuješ něco? Já to nemoh´vzít, měl jsem na šňůře vodní vydru a ona se vydala směrem k Černé. Když už nás 30 minut vozila s loďkou po Lipně, tak jsem u Hůr radši upálil vlasec.“, shrnul své zážitky rybobijec Roman. “Předej prosím mé díky tomu lehce šišlavému kolegovi, který ti vyřídil můj vzkaz.“, žádá Radek. “To je Karel, včera když mi na loďce zabral další bafan, tak jsem ho zasekl tak prudce, že jsem mu loktem vyrazil umělé zuby, který si to nasměrovaly do vody. Takže od včerejška improvizuje a konzumuje pouze bramborovou kaši. Ale jinak je v pohodě.“, objasňuje Roman melancholicky až dětsky zastřenou šišlavost svého kolegy. “Romane, měl bych na tebe takovou prosbu.“, postupně vybarvuje Radek svůj problém do plastických barev. “Tuhle neděli bych chtěl otisknout takový reálný obrázek z lovu našich profesionálních rybářů. Tak jsem si vzpomněl na tebe, protože tenkrát, jak jsme se potkali v tom obchodu s rybářskými potřebami jsem vycítil tvoji zanícenost a jistou lehce nedefinovatelnou slabost pro bílou rybu.“. “Jo cejny a bělice nakopávám nazpátek do vody, ty maj hodně kostí, na ty kašlu a v tom jsem fakt zanícenej“, odpovídá Roman. “Zapomenu na ten frustrující zážitek z té druhé třídy s šunkovým chlebem, když mi na oplátku pomůžeš zrealizovat můj záměr a informovat čtenáře našeho plátku o dramatičnosti a kouzlech při lovu známých sportovních rybářů.“, snaží se chvějícím se hlasem lehce vydírat redaktor Radek. “Sekni toho hajzla !!!“, ozval se silný hlas a spojení bylo najednou přerušeno. 

17:15

Na displeji se objevuje Romanovo číslo. “Promiň, ale měli jsme tu prudký záběr Ševce a takový boj si nemohu nechat ujít.“, objasňuje Roman své nenadálé telefonické odpojení. “Romane, potřebuju abys mi natočil na videokameru a zdokumentoval jeden z Vašich večerních lovů, aby to mělo takové romantické kouzlo a lehký lyrický náboj. To všechno namixováno dramatičností a nervydrásajícím očekáváním na záběr velké ryby. Jdete dnes večer na ryby?“, zasazuje hřebíček na hlavičku Radek. “Jo, chystáme se na večerní lov candátů. Když zasvítí správná hvězda, tak jich pár vylupem.“ Radek si viditelně oddechl a pokračuje:“Nějak zvlášť to stříhat nemusíš a podbarvení hudbou také vynech´, zabralo by to moc času a nejsem si jistý tvojí hudební citlivostí a vkusem.“. “Kdy to potřebuješ Radku? Stačí,když ti to dodám někdy kolem jara?“, sonduje Roman. “Zítra tj. v pátek do šesté hodiny ranní to musím mít na stole, abych to stačil do půl třetí převést z audiovizuální formy do literární a přitom si ještě dojít na záchod.“, reaguje lehce roztřeseným hlasem Radek.Chvíle trapného ticha ukončuje Roman suchým konstatováním:“Dobrá,i když jsem měl v plánu se po šesti dnech trochu vyspat a shodou okolností jsme pojízdné filmové studio značky Kodak Specialists protentokrát nechali v Budějovicích, i tak tvému přání vyhovím. Chci totiž jednou provždy vymazat z naší společné historie ten trapný a právně evidentně nezvládnutý incident se šunkovým chlebem na konci sedmdesát let minulého století.“. „Zvládneš to časově?“, vyzvídá Radek. “No……“,trapná chvíle ticha podbarvená zvukem přívalových vln a po 3 minutách:“I když nám včera někdo ukradl pramici značky Shark, Karel dostává neplánovaně depresivní záchvaty kvůli svým ztraceným zubům a Jarda má zaseknuty tři trojháčky v pravém stehně a začíná dost silně krvácet, tak ti tvé přání splním a tento surrealistický výtvor zvěčním prostřednictvím videokamery Canon MV 700, osvětlovače ale povolávat nebudu. Hlavně se večer pomodli,ať zasvítí správná hvězda a candáti začnou žrát. Zítra v 6.03 to budeš mít na cédéčku na stole a tantiémy spolu s autorskými právy vyřeší můj právník mgr. Krajco z kanceláře Vorvaň a partneři. Dodržím obvyklou stopáž, tj. 90 minut a titulky z časových důvodů vyrobím pouze v notebooku písmem Comic Sans MS velikostí 13. “Předem ti děkuju Romane, a pevně věřím, že konečně zúročíš své filmařské schopnosti,načerpané prolistováním jednoho čísla barevného měsíčníku Kinorevue ve druhé třídě na záchodě. Zítra ráno v 6.02, až mi to přineseš, tak lehce zazvoň třikrát, protože dvakrát zvoní pošťák, jednou exekutoři a čtyřikrát můj otec omámený úplňkem.

17:28

Radek odchází za grafikem a vybírá sadu barevných obrázků se zaměřením na rybářskou problematiku.

17:53

Prohlíží si v počítači sadu obrázků a vybírá tři favoritní kousky. Na prvním je detail hlavy candáta s otevřenou hubou a trčícími dvěma psími zuby. Na druhém je těžkotonážní kamion převážející třítunového plejtváka obrovského centrem Yokohamy a na třetím černobílá fotografie z 19 století objímajících se a přiopilých zlatokopů nad velkou dřevěnou bednou z dynamitem. V pozadí spoře oděná děva zvrací na bar.

18:25

Radek odchází z redakce se zvláštním pozvolna se po těle rozlévajícím pocitem klidu a míru a s vědomím, že dnešní úkol zvládl. Procházejíc kolem baru Moody´s na okamžik zapřemýšlí, jestli dnešní parný den nezvlaží sklenkou GinTonicu. Návrh zamítá protože musí vyluxovat a utřít prach.

19:54

Přichází domů, zdraví se s realistickým obrazem Karla Hrubína o rozměrech 150 x 120 cm a začíná hledat houpací křeslo a kubánské doutníky značky Pueblo.

20:37

Radek neluxuje a ani neutírá prach, tak jak si na cestě z redakce intuitivně naplánoval. Houpajíc se v křesle a pokuřujíc doutníky, nenásilně listuje samostatně neprodejným čtrnáctistránkovým katalogem jihočeských zrajících sýrů. Původně se chtěl začíst do něčeho lechtivého a lehkého. Vzpomněl si ale, že Samuelsonovou učebnicí globální ekonomiky předevčírem podepřel houpající se kredenc v nadzemním sklepě a proto zvolil lehce dostupný a na dějové zápletky trochu náročnější občasník Jihočeských mlékáren.

22:48

Po rychlém zopakování vyjmenovaných slov po B a Z se vydává do ložnice uložit své zchátralé a stresem denně napadané tělo do dvoudílné postele hlavou směrem na východ.

23:37

Radek uhasíná louče na chodbách a ovazuje si popáleniny 2.stupně.

00:16

Po odjezdu sanitky bezstarostně usíná v očekávání rybářsky stráveného dopoledne.

Pátek

05:18

Galli zvěstuje nové ráno svým trapným a každodenně se opakujícím „Kykyryký“.

05:28

Radek vstává a jde se opařit čajem.

05:49

Minulotýdenní rohlíky se nedají použít k udušení a proto si dopřává babiččiny borůvkové bábovky. Kdosi nesměle ťuká železnou tyčí na čerstvě natřený plechový okap a Radek běží otevřít. Za dveřmi se nikdo nenachází a najednou si uvědomuje, že by to mohla být přicházející nervozita z Romanova mediálního díla. Podvědomě to cítí v umělohmotné náhražce kyčelního kloubu. Tento pocit zažil před dvěma týdny, kdy byl šéfredaktorem Jihočeských novinek pověřen udělat retrospektivní rozhovor s cínovými vojáčky Rudé armády z druhé světové války. Po vcelku chladném a nepříliš vydařeném monologu se tenkrát šéfredaktor Vodička rozhodl uveřejnit vědeckou studii na téma „Úloha cynismu a všech jeho podob při udílení Nobelových cen“ uznávaného mongolského teoretika Istvána Cichovského, dálkového absolventa Vysoké vojenské školy pozemního vojska trojnásobného hrdiny Sovětského svazu Ludvíka Svobody,obor psychologicko-konvenční boj s médii.

06:01

Radkova nervozita dosahuje nejvyššího stupně a začíná si opakovat vyjmenovaná slova po F. Když je u fyziky, slyší zvuk brzdících gum pod svými okny. Za ohořelým zbytkem záclon spatřuje jedním neovázaným okem modrostříbrného Forda modelové řady Escort r. v. 1997 s rozbitým zadním sklem. Na zadním blatníku vyniká samolepka www.fisherman.com. Vybíhá ke vstupním dveřím a letmým pokynutím francouzskou holí se na dálku zdraví s Romanem. Ten mu pozdrav opětuje a jinošským pozdravem „Ranní ptáče dál doskáče“ povzbuzuje Radka k dalším skokům s holí směrem k autu. “Tady to máš, hvězda moc nesvítila, ale je v tom trochu nezávislosti Kubricka z osmdesátých let.“, předává Roman zablácené Cdéčko ohořelému, napůl udušenému Radkovi a pozvolna vyndavá sluchátka od discmana z uší. “Tu máš alespoň něco, než mi přijde faktura…“, natahuje Radek ruku s nedojedeným kouskem babiččiny borůvkové bábovky směrem k otevřenému přednímu okénku auta. “Ne díky, já už jsem snídal kapří medové kuličky a chvátám vyřídit do banky revolvingový úvěr na pronájem části jižní flotily. Chceme jet totiž příští léto na majdalenskou pískovnu na velký bílí.“ odmítá Roman.

06:04

 V lehce olověném ranním oparu se ztrácí Romanův stříbrný sršeň a Radek spokojeně odchází, žmoulajíc netrpělivě imaginární filmový skvost na malém stříbrném kotoučku směrem ke svému obydlí na kuří noze. Po uklizení čtyřdílného duralového žebříku vytahuje z kašmírové vesty přesýpací hodinky na řetízku a uvědomuje si, že jestliže vynechá ranní procedury s leštěním umělých zubů, podojením severoamerické kozy a rituálním ořezáváním zednické tužky, tak by to mohl do uzávěrky ve 14.30 stihnout. 

06:13

Drnčí Rasputin 1220 a na displeji se objevuje Romanova přezdívka Ribobijec. “Jo Radku, trochu falíruje zvuk a večerní západ slunce mi vypálil čočku, tak jsem to přikryl tenkostěnným igelitem a je to trochu rozmazaný. Naoplátku a jako jisté zadostiučinění jsem k tomu přidal titulky v srbochorvatštině.“, vysvětluje dodatečně novodobý Zemeckis. “Děkuji za vysvětlení a lovu zdar!“, laškuje právě dohořelý Radek.

06:27

Radek si zapaluje doutník a práškový hasicí přístroj umisťuje před dveře obývacího pokoje. Násilím zaklapuje impotentně visicí odřenou kukačku nevelkých rozměrů do nástěnných hodin a odnáší dědečkův přenosný kinematograf bratří Veverků do příručního skládku neúspěšných dřevěných hraček pro děti do 3 let věku. V kuchyni tupou stranou nože zn. SuperKnife seškrabuje zbytky uschlé žáby z disku a Jarem se snaží docílit původní barvy tohoto nosiče. Po odstranění třetí ochranné vrstvy ji přetírá tenkým štětečkem lehce máčeným ve stříbřence na umělohmotné modely letadel. Restaurátorské práce byly dokončeny a jde se do práce!

06:45

Ještě připravit všechny nezbytné pomůcky a může se začít s převodem z audiovizuální podoby do literární. Vedle DVD přehráváče, umožňující přehrávání i DIVixových formátů umisťuje na příruční stoleček:

2x zednická tužka;

1x trhací blok o 350 listech čtverečkového formátu (v případě delší chvilky lze použít jako podklad pro piškvorky*);

1x role toaletního papíru;

2x balení kubánských doutníků zn. Pueblo;

1x balení Frontin (každá tableta obsahuje alprazolamum 1mg a také mikrokrystalickou celulosu,monohydrát laktosy.K vnitřnímu použití.Výrobce: EGIS PHARMACEUTICALS LTD,Budapest,Maďarsko;

2x vychlazený TOP TOPIC;

2x náhradní spodní prádlo (nejlépe volné bavlněné trenýrky s kostičkovaným vzorem,mohou být ale i proužky).

* toho úspěšně využil při realizaci písemného přepisu dvoudenního projevu Fidela Castra pro Zairský nezávislý plátek Newspapers of Muchachos.

07:03

Vše je připraveno a Radek si při svém labužnickém vychutnávání druhého doutníku přeměřuje tlak. 250/160 – trochu vyšší, ale to bude asi tou čtyřdenní zácpou, uvědomuje si. Pětimetrovými teleskopickými tyčkami zatahuje rolety ve své oválné pracovně a usedá do houpacího křesla.

07:10

Začíná projekce. Radek zapíná druhou televizi zleva – bráno z pohledu příchozích. Jedná se o černobílý monofonní televizor zn. Victoria vyráběný počátkem osmdesátých let v Československé socialistické republice. Vedle velkého počtu technických vylepšení exceluje i senzorickými tlačítky. Při dosednutí libovolného druhu hmyzu na zvolené tlačítko může kdejaký komár nebo vážka přepnout televizor na oblíbený televizní kanál. Zvolil ho z důvodu zachování jisté dávky dokumentaristiky a kouzla předválečných filmů M. Friče. Praskání v reproduktoru dodá dílu autenticitu a případné občasné skákání obrazu podpoří ten nám dobře známý druh spielbergovské dramatičnosti.

07:15

Radek opatřuje první stranu bloku velkým a tučným nápisem „Lipenské bestie útočí“ a tiskne tlačítko PLAY.

07:15:43

Černá obrazovka se rozblikává a indikuje prvotní znaky chtění tak, jak popisuje Karel Sanson ze známé pařížské rodiny katů zážitky ze své první popravy v roce 1699.

07:16:08

Černá obrazovka stále bliká a Radek z nedočkavosti začíná okusovat konec zednické tužky.

07.31

Pošťák zvoní dvakrát a přináší Radkovi Daily News v čínské verzi a nové číslo Braillových omalovánek pro nevidomé děti.

07:43

Když na DVD přehrávači svítí 20:06:03, začíná být Radek lehce nervózní a začíná přemýšlet o náhradní variantě Brod. Najednou obrazovka zesvětlila a objevuje se záběr pomuchlaného mastného papíru, rezavými hřebíky přibitého na nějaké kůlně, kde je tlustou fixou umělecky vyvedeno „ČTYŘISTAR PIKČS prezents“. Záběr trvá asi 6 minut a poté pokračuje střihem na asfaltovou silnici, kde je bílou barvou ve spreji nastříkáno:“LIPENSKÉ MLÁTIČKY and his boysfriends in FIŠINK EKŠN“. Pětiminutový záběr je podbarven tlumenou hudbou Concerto No. 1 in F major „La Tempesta di Mare“ Allegro od Antonia Vivaldiho hrající ve stále se opakující smyčce. Hudba končí,   třesoucí kamera se otáčí prudkým pohybem přímo do zapadajícího slunce a takto setrvává přesně 13 minut a 56 vteřin. Poté dochází k zapraskání a náhle se zjevuje čistě černá obrazovka. Na tomto pozadí oznamuje po třech minutách lehce rozechvělý hlas: “Vážení diváci, plomiňte ale plávě nastává změna ploglamu. Míšto lylického úvodu váš plávě uvedeme do koužel nočního lovu dlavců. Pšejeme hluboké umělecké zážitky a pevné nelvy.“ Šišla ukončil svůj projev.

09:15

Očividně otřesený Radek zhlédl při kontinuální konzumaci pěti prášků na uklidnění zbytek záběrů. Během padesáti minut rozeznal tři rozmazané postavy, které se snažily zavést mrtvou plotičku na voru do vzdálenosti asi 250 metrů od břehu. Rybáři se zřejmě snažili políčit na candáta a vyčkat do pozdních večerních hodin na jeho záběr. Po dopádlování zhruba do poloviny jezera se muž na voru zvedl a zamával svým dvěma kolegům na břehu. Třicetiminutový záběr na čtvrtkilometrovou vzdálenost rozmazaným objektivem v průběhu přicházejícího šera se i Radkovi, známému svou trpělivostí a smyslem pro detail, zdál až přehnaně zdlouhavý. Po upuštění nástrahy na dno si muž na voru zřejmě připálil cigaretu a blýskavé odrazy naznačovaly určitou práci se sklem. Po 25 minutách práce na voru muž vstává, odhazuje dva oranžové klacíky do vody (zřejmě měkké rybářské pruty zn. Shakespeare) a skáče za nimi. Zřejmě nějaké nové Říhovy metody lovu Candátů, pátrá Radek ve svých amatérských rybářských znalostech. Kamera se otáčí o 175 stupňů a prudkým nárazem se evidentně zastavuje v nevysoké trávě o zem, takže další záběry jsou dokumentovány z mravenčí perspektivy a s částečně zakrytým objektivem.Poté následuje tento sled událostí:

     - dva zbývající členové této Candátí úderky spěšným krokem kráčí ke břehu;

-          jeden se vrhá za předchozího vysvlečení do vln jezera a plave směrem k prázdnému voru;

-          dva rybáři vylézají na vor, při zpáteční cestě k břehu loví z vody oranžové klacíky;

V tomto okamžiku přichází tma a záběry už jsou velice těžko rozlišitelné i při použití nejmodernějšího typu dostupných kontaktních čoček. 

-          Rybáři z voru se vroucně objímají na břehu, hlavně ten nejstarší s téměř neviditelnou piškou pod pravým okem toto setkání prožívá tak dojemně až se mu podlamují kolena;

-          následně všichni balí své rybářské náčiní a pozvolna odchází zřejmě do svého bungalovu;

-          poněkud zarážející je, že první a poslední odcházející rybář jsou ověšeni batohy, sedačkami, podběráky, pruty nejrůznějších barev a délek a všelijakým dalším rybářským harampádím. Rybář kráčející uprostřed této trojice se plouží zcela neobtěžkán zvláštním diskotékovým krokem za zmateného vyhazování rukou do různých světových stran.

-          celé dílo končí nočním desetiminutovým pochodem vysokou travou ve tmě, kdy je ukončen náhlým zastavením a filosofickou otázkou Tarantinovského typu „Kdo má kurva klíčky od auta?“.

10:48

Radek zastřeným zrakem mrknul na hodiny a vnitřně odtušil, že stará Lukešová mu dceru za ženu nedá. Přešel do kuchyně, vyhodil dvě prázdné krabičky od doutníků a uklidil polovinu balení prášků na uklidnění do přenosné lékárničky. Lehce roztřeseným hmatem si ovázal škrtidlo kolem ruky a přeměřil si tlak. 280/180. Vrávorajícím krokem se vydal najít modelářské kladívko a z posledních sil vyťukal na svém mobilu SMSku Romanovi ve znění:“Mnohokrát ti děkuji za tvé dílo. Až takovou nezávislost jsem od tebe nečekal. Na náhrobek mi nechte vytesat ´Raduj se jinochu z života svého´. Sbohem a šáteček,Radek“.

11:12:13

Kokrhající telefon zvěstoval přicházející zprávu. Po potvrzení jejího otevření se na displeji objevil text: “Milý Radku, omlouvám se, že se Karel samým žalem kvůli ztrátě svých zubů ožral na naší zánovní loďce. Lov jsme tak museli předčasně ukončit i z toho důvodu, že nám nezasvítila naše hvězda“.

Povídka ke stažení ve formátu PDF:

RamonEsteveZ-Hvězda nesvítí.pdf (150,6 kB)