Stručné recenze toho, co jsem v nedávné době viděl

Čas, který mi zbývá na jednoho z mých největších koníčků, je poslední dobou opravdu symbolický (práce, bejbátko, sport, fáze REM, pokus o výchovu nevychovatelných dětí atd.). Pokud vyšetřím nějaký okamžik na filmy, většinou to bývá tak kolem půlnoci a to ještě za předpokladu, že se mi předčasně „nezatáhnou dekly“. V takovém případě sleduji film "seriálovým" způsobem...

Filmy si osobně rozděluji do pěti kategorií:

* * * * Absolutní špička – film zanechává ve mně stopy po zbytek života, „musím vlastnit originál DVD“, herecké výkony, hudba, režie jsou dokonalé. Film mohu shlédnout 3x za sebou aniž by to zanechalo na mé osobě duševní následky a dílo neztrácí na své unikátnosti ani v průběhu času. Při půlnočním probuzení uprostřed lipenského pralesa odrecituji představitele hlavních rolí, režiséra a autora hudby.  

* * * Perfect – film zanechává ve mně stopy po zbytek večera, „musím vlastnit alespoň kvalitní kopii DVD pro vlastní potřebu“, herecké výkony, hudba, režie jsou výborné. Film mohu shlédnout 1x za rok, aniž by to zanechalo na mé osobě duševní následky a kdykoliv si vzpomenu na název filmu (i po páté Pilsner Urquell). 

* * Jde to – čas, strávený u tohoto dílka nepovažuji za plonkový a dá se říct, že světlejší okamžiky převažují nad hluššími místy. Většinou tam někdo z herců nebo nějaká složka (hudba, režie, střih, zvuk, triky, klapka atd.) vyčnívá a je vlastně důvodem tohoto skromnějšího – nicméně nešpatného ohodnocení. Jak praví  (ne)svatý Václav: „Je to takový (ne)vítěz“. A já dodávám: „… a (ne)má se za co stydět.“

* Ztráta času – čas, strávený u tohoto nedílka považuji za ztracený a potencionálně využitelnější k bohulibějším činnostem (vlastní manželka, nevlastní syn, stříhání nehtů na nohou apod.). Zámysl byl možná dobrý, ale realizace chabá a s trouchou nadsázky se dá říct až abstraktní. Už nikdy víc.

0 - Totální katastrofa – libovolný časový úsek, přetrpěný u takového škváru považuji za neproduktivně ukrojenou část života a omlouvám se 1) svému svědomí za citové vybrakování, 2) své televizi, dálkovému ovladači a přehrávači DVD za jejich amortizaci. Uvítací projev Gustava Husáka na XVI. sjezdu KSČ je proti tomu mysteriózní thriller.

Takže, pojďme na to:

Jednoduchý plán

Režie: S. Raimi; USA/ Francie/Velká Británie/Německo 1998 

Hodnocení: ***

Zajímavá zápletka, zajímavé obsazení, zajímavá atmosféra, zajímavá pointa = zajímavý film, který ani na chvilku nenudí. Zatím nejzdařilejší snímek s naším „počůránkem“ z Pravdivých lží – Billem Paxtonem, co jsem viděl.

Operace Dunaj

Režie: J. Glomb; Polsko 2009

Hodnocení: 0   

Popravdě řečeno, byl jsem zvědav s čím přijde Nova v podvečer výročí mého zplození :-) a invaze spojeneckých vojsk do naší rodné hroudy. O filmu jsem do poslední chvíle neměl nejmenší potuchy a i z toho důvodu jsem tušil nějakou blamáž. Nova nezklamala – s odpuštěním takovou s..č.u už jsem dlouho neviděl. Já ji neviděl i fakticky, neboť z důvodu totální opruzeniny jsem televizi po cca 25 min. přepínal na jiný kanál. Dá se říct, že mne nalákalo docela hvězdné herecké obsazení (myšleno české) a nechápu že po dokončení této slátaniny se její členové nezasadili o stažení z distribuční sítě. Takže poučení z krizového vývoje: tomuto paskvilu se vyhýbejte velikým obloukem!

Václav

Režie: Jiří Vejdělek; ČR 2007

Hodnocení: ***

Film Václav jsem viděl dvakrát. Poprvé jsem neměl možnost ho „vstřebat“ a podruhé jsem měl na něj klid a hned se to projevilo. Dojal mě, rozesmál mě, překvapil mě, okouzlil mě – prostě vše, co se na má měřítka sluší a patří. Dojal mě následným zamyšlením nad životem na vesnici a nostalgickou vzpomínkou na Rapšach. Rozesmál mě při pár vyšperkovaných scénách. Překvapil mě mistrnými hereckými výkony většiny zúčastněných (Trojan, Budař, Norisová, Vašáryová, Lábus). Okouzlil mě lahodnou muzikou J. P. Muchowa. Ten film mě „prostě dostal“.

Stalo se /The Happening/

Režie: M. N. Shyamalan; USA/Indie 2008

Hodnocení: *

Ačkoliv mne zlákalo jméno režiséra Shyamalana (Šestý smysl, Vyvolený ), film jako celek mne absolutně zklamal. Tento počin  postrádá  jakoukoliv pointu a pár lekacích scén to určitě nezachrání. Na závěr (jako vždy) neabsentuje náznak příštího možného pokračování – kdyby se náhodou pokladny naplnily – ale pevně věřím, že se tomu tak nestalo a nestane.

Valkýra /Valkyrie/

Režie: Bryan Singer, USA/Německo 2008

Hodnocení: * * *

Bohužel až s tříletým odstupem jsem se propracoval k tomuto filmu. Bohužel. Bez mučení se přiznám, že T. Cruise moc nemusím, ale zde předvedl stejně jako ostatní (Bill Nighy, Kenneth Branagh, Terence Stamp a ostatní) ctihodný výkon a film se mi velice líbil. Myslím, že Bryan Singer se ujal zpracování látky velice profesionálně a zaslouží uznání. Strhující děj a permanentní napětí kouzelně podbarvuje hudba Johna Otmana. Už jenom to, že jsem ho viděl „plnohodnotně“ a „dobrovolně“ dvakrát během tří dnů o lecčems vypovídá. Doporučuji všem ke shlédnutí nejen kvůli uměleckým kvalitám a připomenutí faktů ohledně pokusů o odstranění jednoho zakomplexovaného krypla, ale hlavně jako poctu plukovníku Clausi von Stauffenbergovi.

Vlkodlak /The Volfman/

Režie: Joe Johnston, USA 2010

Hodnocení: * * *

Kdysi se mi dostalo do ruky dývko „21 gramů“. Tuším, že dodnes jsem celý film nikdy neviděl, protože u něho – nevím proč (není to myšleno satiricky) – prostě usínám. Nezapomenutelný výkon Benicia Del Tora ovšem zapříčinil můj přerod v jeho fanouška.

I to byl jeden z důvodů proč jsem se těšil na premiéru filmu Vlkodlak. A to tak, že jsem vzal manželku (k její nelibosti) a šli jsme na to do kina. Temná atmosféra, ponuré postavy, permanentní napětí, výborná hudba, mistrně odvedené triky, oblíbený Anthony a Benicio – to vše jsou důvody, kvůli kterým se na tento film kdykoliv podívám znovu.   

96 hodin /Taken/

Režie: Pierre Morel; Francie 2008

Hodnocení: * * *

Liama Neesona považuji osobně za velice kvalitního herce. Vždy se mi vybaví jako kladný hrdina, představující charakterní postavu. Na doporučení kámošů jsem zhlédl jeho počin Taken a byl jsem mile překvapen. Ačkoli se jedná o ohrané klišé (bývalý agent - únos dcery – její osvobození ze spárů Yakuzzy), dílko ve mně zanechalo velice příjemný dojem a ponaučení, že i „provařeniny“ se dají natočit velice zajímavým způsobem. Liam zde vystupuje v neokoukané roli „drsoně“, který zapomněl na hoďku a půl na „rob-royovské“ zásady a se záporňákama se nijak nemazlí. Třicet procent času slyšíme chrupání kostí a vidíme nemilosrdné pohledy. Ale kvůli spádu filmu a Liamovu výkonu hodnotím tak, jak hodnotím.