Proč?

         V dubnu 2005 jsem seděl ve stříbrném Fordu. Auto bylo zaparkováno před hřbitovem v Mladém. Ze hřbitova vycházeli smutní lidé. Právě skončil smuteční obřad v místní kapli. Z dáli jsem slyšel poslední tóny smutečních písní. 

        Kolem projel on se svojí matkou v bílé, obouchané popelnici. Výraz nevinného děťátka nikdy nešel k jeho robustní postavě. Nevšimli si mne. Byl jsem rád. Seděl jsem dál za volantem. Přemýšlel jsem, jak se mu pomstít. Z temně šedé oblohy se začaly pozvolna snášet drobné kapky. Vystoupil jsem ven a zapálil ten den už pátou cigaretu. A v ten okamžik mi to došlo. „Tak život odplácí“.

        Vrátil jsem se do auta. V podpalubní přihrádce jsem nahmatal knihu. Nalistoval stranu 11. Po přečtení třech odstavců mne chytil záchvat smíchu. Už dlouho jsem se takhle nezasmál. Mstít se nebudu. „ON mu odplatí“.

        Život je krásný. Kontakty byly propojeny. Vyhořelá trafostanice začala mírně jiskřit. Začal jsem psát. Píšu dodnes a ……. a mstím se svým čtenářům.