Take It Easy
Napůl Husákovo dítě
Nosím to v hlavě už od rána od 1.30. Jsem ročník 1969. Normalizační generace Husákových dětí. Při zpětné projekci svého života musím konstatovat, že většina důležitých životních věcí je nebo byla u mne napůl. Ihned jsem si vzpomněl na hit plzeňské skupiny Coda z poloviny osmdesátých let „Napůl“.
Tak si to vemte: polovinu života jsem prožil v normalizační totalitě a druhou polovinu v demokracii. Teda rádoby v demokracii. Jako zlatá nitka protkaná mým dětstvím a chlapectvím byli soudruh Kléma, Tonda a sovětský headliner Vladimír Iljič. Nikdy jsem proti nim nic osobně neměl, akorát jsem netušil, proč jsme jimi byli tak hodně a často masírováni. Naše dětská léta byla lemována jiskerským a následně pionýrským slibem. V té době jsem nevěděl, že tyto plamenné spolky hodlali pohřbít tak prozápadní Skauty a Junáky. Naučili jsme se rozdělávat oheň a hasit prozápadní nadšení. Dětské mozečky nám naštěstí v té době neumožnovoly si uvědomovat absurdity té doby. To masírování bylo tak masivní, že chvílema jsem netušil jestli žiju mezi lidmi nebo soudruhy. Praslavný výstřel z Aurory mi občas nedával spát. Posvátný křižník měl v době výstřelu natočen kanon doleva anebo doprava ? Ve světle dnešních poznatků a faktů se dovídáme, že celá Velká říjnová socialistická revoluce byl puč několika tisícovek leningradských homelessáků v čele s maniodepresivním Leninem. Pochopitelně to všechno bylo trochu složitější, ale ruské dějiny si proberem příště. Dostávali jsme na stříbrném podnose poznání polopravdy. Stranické špičky odsouhlasily výrobu riflí zn. Lee Cooper v nichž jsme mohli cestovat po celém bloku zemí RVHP. Do východního Německa pro TT vláčky, do SSSR pro báryšně a bonbony, do Polska pro nanuky. Jugoška s Maďarském se začaly vymykat. Na Rákocziho třídě nám vypadávaly oči z důlků a nakupovali jsme svetříky a digitálky po bednách. Cestovní poloruch byl usměrňován soudruhem z politbyra. Pražský Pragokoncert korigoval naše hudební vjemy a šedá polozábava pronikala do domácností pomocí černobílých televizorů zn. Victoria. Dodnes jsem nepochopil úlet cenzorů z Kavčích hor, když v r. 1984 dopustili odvysílání písničky Radio Ga Ga na italském San Remu mého božstva Queen.
Studium ekonomického směru mne naučilo počítání průměru a procentuálních odchylek od středové osy čísel. Co přečnívalo, bylo odříznuto. Myslím, v té matematice a statistice. V té době běžely v kinech filmy „Poločas života“ a „Poloviční šance“.
Pak přišel v r. 1989 velký třesk a první polovina se znenadání přelila do druhé. Nepochopil jsem to. Můj druhý otec Gustav se svým nezapomenutelným výrazem a šedou pomádou mi najednou přestával plánovat budoucnost na základě XVI. sjezdu našich nejvyšších. Krejčí došil své politické kabátky a crazyman Miloush přestal vysílat tolik zábavné kabarety z Hrádečku. Nastal totální hukot lebek, revize, přezkoušení, změna politických postojů, převlíkání kabátů a jiných svršků. Absurdní divadlo ukázalo svou pravou tvář. Hastalavista polopravdivé, ale krásné mládí a hurá do znovuzrozené demokracie a před nedávném ještě tolik nenáviděného kapitalismu. Kupředu levá. Zpátky ni krok. Politicko-ekonomické akvárium se rozbilo a vlilo do světového toku dějin.
A víte, kdo seděl se mnou ve školní lavici ? Majkl Pola ! Ještě, že jsme nebyli nuceni povinně chodit do školního kroužku vodního póla.
Naplno a ne napůl jsem přesvědčen o dvou věcech:
1) Ten Zanzibařan s mírným předkusem je bůh, převlečenej za zpěváka skupiny Queen;
2) Keith Richards přežije i čtvrtou světovou válku.
Chci žít naplno Gusto!
Ke stažení ve formátu PDF:
.jpg)
